Dysfagie

DYSFAGIE – poruchy polykání

S dysfagií (neboli poruchy polykání) a s poruchami příjmu potravy se v praxi logopeda setkáváme především jako s důsledkem vzniklým dalším onemocněním. Největší oblast pacientů je ve věkové kategorii nad 60 let, ale obtíže s polykáním mohou vzniknout v podstatě v každém věku. Druhou nejčastěji postiženou kategorií jsou děti s vrozeným neurologickým onemocněním.

Příčiny poruch polykání zahrnují velice široké spektrum různých druhů onemocnění. U dětí jde nejčastěji o:

   - dětskou mozkovou obrnu

   - novorozeneckou nedonošenost

   - vrozené syndromy a anomálie

   - plicní a srdeční onemocnění

   - gastroezofageální reflux

Příznaky poruchy polykání:

   - neschopnost polknout

   - bolestivé polykání

   - potíže s umístěním a kontrolou jídla v ústech

   - vypadávání jídla z úst

   - několikeré polknutí jednoho sousta

   - nutnost zapíjení tužší stravy

   - kašel až dávení před polknutím, během něho nebo po něm

   - pocit uvízlého jídla v krku

   - vracení jídla zpět do hltanu, úst či nosu

   - chraptivý, vlhký hlas po polknutí

Poruchy polykání s sebou v důsledku přinášejí nepřibývání na váze, dehydrataci, častější záněty průdušek a plic a především tzv. aspiraci potravy – jde o vdechnutí pevné potravy (sousta) nebo tekutiny do dýchacích cest. Tyto obtíže mohou vážně ohrozit život pacienta a v takovém případě je nezbytné zajistit náhradní příjem potravy (jinak než ústy).  

U kojenců při poruše koordinace sacího vzorce se ještě přidávají: apnoické pausy, promodrávání, zpomalení tepové frekvence, zrychlení dechu, slzy v očích, zvracení, dávení, odmítání potravy nebo prodloužená doba jejího příjmu, u starších neschopnost přejít na tužší stravu a na vyšší typ stravovacích návyků.

Terapie

Dysfagie je problém, který je možné úspěšně řešit pouze na základě týmové spolupráce několika oborů. Důležité je propojení lékařských s nelékařskými obory – ORL, foniatrie, endoskopie, neurologie, radiologie, interní lékařství, chirurgie, psychiatrie, klinická logopedie, fyzioterapie, neuropsychologie, ergoterapie, dietologie.

Podle místa lokalizace anebo příčiny využíváme v léčbě poruch polykání kompenzační a terapeutické strategie:

   -  kompenzační strategie: technika držení těla, posílení senzorických

      podnětů, změna konzistence potravy, upravení objemu potravy a

      rychlosti při jejím příjmu, protézy

   -  terapeutické strategie: zlepšení motoriky mluvidel (cvičení na

       zlepšení pohyblivosti rtů, spodní čelisti, jazyka, hrtanu a

      hlasivek), zlepšení senzomotorické integrace (tepelná, taktilní a

      chuťová stimulace), polykací manévry.

Prognóza poruch polykání závisí na délce a typu onemocnění, věku pacienta a mnoha dalších faktorech.