Opožděný vývoj řeči

Vývoj řeči souvisí s dalšími lidskými schopnostmi. Pokud nejsou tyto schopnosti dostatečně vyvinuty (neodpovídají-li věku), nemohou odpovídat dané úrovni ani schopnosti řečové. Velmi často jsou na dítě kladeny kolem 3. roku života velké nároky právě na oblast řeči a pokud dítě z nějakého důvodu není schopno, je potřeba je této oblasti věnovat.

Jedním z důvodů řečových obtíží v dětském věku je opožděný vývoj řeči.

Opožděný vývoj řeči může být symptomem (projevem) jiného onemocnění nebo postižení (např. poruchy sluchu, poruchy zraku, mentální retardace, dětská mozková obrna,…).

Projevy opožděného vývoje řeči souvisí s typem OVŘ vzhledem k průběhu vývoje řeči:

   - Opožděný vývoj řeči prostý – příčinou je dědičnost, opožděné vyzrávání

      nervové soustavy, lehké poruchy sluchu či negativní výchovné působení. 

      Hlavním příznakem je opoždění v oblasti řečového projevu, které sice

      negativně ovlivňuje vývoj celé osobnosti, ale po včasném zásahu

      logopeda a psychologa se velmi často dostane řeč naroveň ostatních

      schopností.

    - Omezený vývoj řeči – příčinou je mentální postižení, těžké poruchy

       sluchu či extrémní případy nevhodného výchovného prostředí.

     
 Porucha je jasně patrná především na obsahové stránce řeči

      (chápání významu slov).

              - porucha sluchu – výrazně narušené tempo řeči,

                 rytmus, dynamika a melodii (nezbytný včasný

                 zásah lékaře ORL a logopeda)

              - porucha intelektu – záleží na stupni postižení intelektu,

                 porucha řeči se vyskytuje od dlouho přetrvávající chybné

                 výslovnosti až po neschopnost komunikovat a vyjadřovat se.

              -  Přerušený vývoj řeči – příčinou může být úraz, nádorové

                 onemocnění mozku, duševní onemocnění apod. Prognóza

                 tohoto vývoje řeči je dvojí. Za příznivých podmínek se vše

                 vrátí do původní podoby (či jí hodně podobné), za nepříznivých

                 zůstává stav řeči neměnný (v případě těžké vady sluchu,

                 demence aj.).

              - Scestný (odlišný) vývoj řeči – jde především o zvláště vadnou

                 artikulaci na základě vývojové orgánové anomálie

                 (např. těžký rozštěp patra)

Z pohledu věku můžeme rozlišovat opožděný vývoj řeči takto:

    -  fyziologická nemluvnost – jde o dobu, kdy dítě prochází přípravnými,

       předřečovými stadii vývoje řeči (vlastní vývoj řeči začíná kolem

       jednoho roku – viz Vývoj řeči).

    -  prodloužená fyziologická nemluvnost – diagnostikuje se v případě,

       že dítě nezačne mluvit do 3. roku života. Nejde ale o vývojovou

       poruchu řeči. Jsou-li všechny aspekty pro běžný vývoj řeči v pořádku

       (sluch, zrak, podnětné prostředí atd.), hovoříme o prodloužené

       fyziologické nemluvnosti. V tomto případě je ovšem nutné co nejdříve

       kontaktovat příslušné odborníky.

    -  vývojová nemluvnost – jedná se již o vývojovou poruchu řeči.

       V rámci diagnostiky je nutné rozlišit, jedná-li se o nemluvnost

       vývojovou či získanou.

Terapie

→ dostatek přiměřených řečových podnětů

→ správný řečový vzor

→ využívání neverbální komunikace

→ rozvoj slovní zásoby

→ rozvoj obsahové stránky řeči (tvorba slov, vět, popis děje,…)

→ rozvoj formální stránky řeči (správná výslovnost)